Jak dlouho platí odpověď zrcadla?

Královna se ptá zrcadla, kdo je nejkrásnější. Dokud jmenuje ji, může spokojeně odejít. Jednoho dne však vysloví jiné jméno: Sněhurka.

V pohádce bratří Grimmů zrcadlo mluví pravdu a královna mu věří. Sněhurka mezitím roste a odpověď se skutečně mění. Královna se tedy nevrací jen k něčemu, co už jednou provždy ví. Její otázka se týká pořadí, v němž může své místo ztratit.

Krásná. A nejkrásnější.

Zrcadlo může královně potvrdit, že je krásná, a přesto ji zranit. Stačí dodat, že někdo jiný je krásnější. Jako by pro královnu vlastní krása měla cenu jen tehdy, když je nejkrásnější.

Sněhurčina krása přitom z královniny tváře nic neubrala. Proměnila se odpověď na otázku, kterou královna pokládá. V jejím světě ale tato změna zasahuje mnohem víc než pořadí: to, co dosud potvrzovalo její výjimečnost, teď ukazuje jinam.

Královna se rozhodne Sněhurky zbavit. Novou odpověď se pokusí změnit tím, že odstraní tu, kterou zrcadlo jmenovalo. Vnímá ji především jako soupeřku, která ohrožuje její vlastní prvenství.

Odpověď do příštího rána

Příznivá odpověď poskytne klid, ale první místo zůstává závislé na ostatních. Někdo další může vyrůst, proměnit se, být spatřen jinak. Včerejší výsledek nezajistí ten dnešní. Zrcadlo tak dostává stejnou otázku znovu.

Podobná podmínka se může objevit i mimo pohádku. Pochvala potěší jen do chvíle, než ji dostane také někdo další. Z úspěchu ubude radost, když se dozvíme o větším úspěchu druhého. Vlastní zkušenost se nezměnila, ale měřítko se posunulo.

Na ocenění nám může záležet z mnoha důvodů. Někdy chceme, aby si někdo všiml našeho úsilí, jindy sdílet radost z něčeho, co se podařilo. Královnina otázka však připouští jedinou uspokojivou odpověď. Každá pochvala, která ponechává místo někomu dalšímu, je pro ni nedostatečná.

Předloha: Jacob a Wilhelm Grimmové, Sněhurka.